Konec punku v Helsinkách: Pod stromeček dopogoval dotisk

První náklad románu o poslední punkové generaci a o tom, co z ní zbylo, zmizel z knihkupectví během měsíce. Nyní vyšel dotisk. Díky moc za všechny vaše ohlasy! Velmi si jich vážím.

Knihu si můžete pod stromeček objednat zde: http://www.kosmas.cz/knihy/156277/konec-punku-v-helsinkach/

A taky zde: http://labyrint.net/labshop/index.php

Hezké punkové Vánočky!

A tady ještě výběr z recenzí:

O smutných pankáčích
Pavel Mandys, iLiteratura, 16.11.2010
Konec punku v Helsinkách je nepochybně nejlepší Rudišův román, protipól mdlého předchozího Potichu. Pokud autorovi došly zábavné i posmutnělé historky, jimiž oslňoval publikum v Nebi pod Berlínem a Grandhotelu a které z něj činily nejmladšího, „punkrockového“ Hrabalova dědice, nyní našel novou polohu: melancholicky i sarkasticky glosuje rozčarování stárnoucího pankáče, ale ony postřehy, svižné dialogy a kuriózní postavy rámuje solidní zápletkou s pohnutými osudy protagonistů i přesahem. Na veřejných čteních s tím možná nebude mít tak bouřlivý úspěch jako dřív, ale v osamělém začtení se musí každý soudný čtenář Rudišovo zrání ocenit.

Konec punku v Helsinkách
Milena M. Marešová, Český rozhlas, 3.11.2010
(…) Podobně jako v Nebi pod Berlínem nebo v Grandhotelu, Jaroslav Rudiš ve své knize sleduje postavy svérázné, trochu podivínské, „vyšinuté“ z jakéhokoliv hlavního proudu. Mluví jejich jazykem, srozumitelně a přirozeně. Nenavrhuje jim ani čtenářům „nejlepší“ řešení, nerozhoduje jejich zápasy, jen o nich ví a nechává je znít. Lehce tak dociluje, že se jeho kniha výborně čte.

Žádná jízda, „jenom“ nejvyzrálejší román Jaroslava Rudiše
Alice Horáčková, MF DNES, 14.10.2010
(…) Příjemně nové jsou tu tvrdé tóny: ženské a „punkově“ zaťaté, plné vzteku, slangu, germanismů a psané jakoby na jedno nadechnutí. Jeseníky 80. let jsou vylíčeny tak depresivně, že se čtenář skoro až ptá, jestli žil ve stejné zemi, ve stejné době. Ale ano, žil, jen na něj třeba nedoléhala tak, jako na Rudišovu náctiletou hrdinku, která má německé kořeny a ničí ji škola, rodina i Černobyl. Z jaderné katastrofy Rudiš udělal dokonale surreálnou metaforu neviditelné zkázy, „bílou nemoc“. V české beletrii zatím existuje jen málo děl, která by takhle syrově „natřela“ normalizační komunismus. Snad jen Pelcův román, nazvaný … a bude hůř. (…) I když Konec punku v Helsinkách nemá takový tah jako autorova prvotina Nebe pod Berlínem, v tématech, která otevírá, a nakonec i v té v životní melancholii je to Rudišova nejvyzrálejší kniha.

Jaroslav Rudiš se představuje:

Jaroslav Rudiš (*1972) Autor románů Nebe pod Berlínem, Grandhotel, Potichu, Konec punku v Helsinkách a Národní třída. S výtvarníkem Jaromírem 99 vytvořil úspěšnou komiksovou trilogii Alois Nebel, podle které vznikl mezinárodně úspěšný film. Za své knihy získal Cenu Jiřího Ortena a čtenářskou cenu Magnesia Litera. Je spoluautorem několika českých a německých rozhlasových a divadelních her i filmových scénářů. Žije a pracuje mezi Českou republikou a Německem. Píše česky i německy.
Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Konec punku v Helsinkách: Pod stromeček dopogoval dotisk

  1. adam napsal:

    Helsinky nejsou bioknížka pro hezký lidi… Ježek, číro na hlavě, kožený bundy! – tak jest…

  2. bara napsal:

    fakt danke za helsinky, stravila jsem s nima vanoce a fakt nelituju, to jakoze fakt!

  3. Lena napsal:

    Ole je pryč..konec punku…takže danke !

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s